Jak to začalo
S prvním fotoaparátem jsem se začal seznamovat velmi brzy. Byl jsem ještě malé dítě a pořád mě lákalo podívat se “na zoubek” tátově foťáku (tenkrát jsem samozřejmě nevěděl, že mám tu čest se svou první zrcadlovkou). Tuším, že to byl ruský Zenit. V podstatě ležel v šuplíku, a tak jsem se jednoho dne rozhodl podívat, co se ve foťáku nachází. Objektiv měl napevno přidělán k tělu a doteď nevím proč, ale cílem mé snahy bylo mechanické oddělení objektivu od těla. Samozřejmě jsem byl úspěšný, a když se o tom táta dozvěděl, bylo zle…
Rodinný kompakt od Olympusu
Další fotoaparát si rodiče pořídili až po sametové revoluci. Myslím, že doteď někde existuje. Byl to malý automat na 35mm film od Olympusu. Jen se mačkala spoušť. To byl ideál nejen pro mě, ale i pro tátu, který tak nějak fotil z povinnosti. Nikdy ho to moc nebavilo a pokaždé, když přinesl z fotolabu fotky, spousta z nich mívala v rohu černý flek. Táta zkoušel různé značky filmů, což samozřejmě nepomohlo. Následně začal svádět vinu na foťák. Časem jsme přišli na to, že černé fleky jsou na fotkách způsobeny tátovými prsty, které stále strkal před objektiv.
Do rukou jsem tehdy dostal Olympus já a v podstatě od té doby veškeré rodinné fotografie vznikaly díky mně. Bavilo mě si počkat na západ slunce, vzít foťák na poslední jízdu na sjezdovku, kdy zapadající sluníčko dělalo krajinu hezčí. Při focení jsem se nebál jít blíž, aby na fotce byly vidět celé postavy i s výrazy v obličeji namísto těch beznohých focených z dálky s pořádným kusem krajiny, oblohy, pole... prostě čehokoli co bylo zrovna kolem, tak jak je fotil zbytek naší rodiny. Rodiče si brzy uvědomili, že pokud chtějí mít z dovolených aspoň nějaké pěkné snímky, musím fotit já. Tátovi se oddychlo.
Můj první digitál a zrcadlovka
Můj první digitál jsem si pořídil až na střední škole. Hlavním důvodem byla vlastní propagace v rámci hraní po diskotékách jako DJ. Svoje akce jsme si tehdy s kamarádem fotili a dávali na náš společný web. Brzy jsem zjistil, že na focení diskoték je kompakt málo, proto jsem si pořídil svou první digitální zrcadlovku – Nikon D40. Nedlouho na to jsem k ní dokoupil externí blesk a asi tak jako každý začínající fotograf, i několik světelných objektivů.
Když si mých fotek všimli lidé kolem diskoték, požádali mě, jestli bych jim nemohl fotit jejich akce. A tak jsem začal fotit v klubech, na diskotékách a všemožné kulturní a společenské události. Byla to těžká škola, která mě naučila být s fotoaparátem připraven nafotit téměř jakoukoliv akci. Samozřejmě k tomu byla třeba i lepší technika, které jsem vystřídal opravdu hodně. Nakonec jsem skončil u Nikonu D300 s několika světelnými objektivy.
Současnost
Zatímco hraní na diskotékách mi nevydrželo, fotografování ano. Během několika let jsem se posunul od focení diskoték ke svatební fotografii a focení lidí obecně. Od samého začátku je pro mě velkým relaxem i fotografování krajiny a přírody v celé její kráse. Doufám, tedy myslím, že mě tento koníček jen tak nepustí...
