Když jsme dovolenou plánovali, nečekali jsme, že letošní zima bude bídná a na horách nebude v podstatě sníh. To nám však nevadilo, vždyť se kolem Sklářské Poruby nachází spouty zajímavých míst, které stojí za návštěvu. A ačkoliv jsem se během dovolené věnoval převážně rodině, foťák mi přes rameno nesměl chybět. Během našich výletů vzniklo několik hezkých fotek a některé z nich bych vám rád v následujících řádcích ukázal.
Při jedné z procházek v rámci Sklářské Poruby jsme došli až k tomuto nádhernému kostelu sv. Maxmiliána Marie Kolbeho. Žulovo-pískovcovou budovu kostela, která byla postavena v roce 1889, jsem si prostě musel vyfotit.
Níže je fotka Sovích skal a najdete je v rámci Sklářské Poruby též. Na Soví skály narazíte, pokud půjdete z centra Poruby po modré značce směrem na vyhlídku Złoty widok (Zlatá vyhlídka), která se nachází na východ od obce. Z této vyhlídky jsem vám chtěl ukázat pohledy na polskou část Krkonoš, bohužel ale počasí nepřálo a tak jsme nic nefotili. Přesto tento krátký "trek" mohu doporučit, není náročný (ušla ho i naše tříletá dcera). Začíná v obci a poté se mění v lesní cestu vedoucí okolo Sovích skal až nakonec končí u Zlaté vyhlídky.
Následující den slibovala předpověď slunce, jaro. Proto jsme vyrazili do nedalekého lázeňského města Świeradów-Zdrój, nad kterým se tyčí 62 metrů vysoká stezka v oblacích nazvaná příznačně "Skywalk". Co vám budu povídat, bylo to hezké, ale u nás v Čechách takovýchto rozhleden pro masy máme také spousty. Takže nic nového pod sluncem. Dcerce se to však líbilo, takže spokojenost na všechny strany. Nebylo však moc co fotit, ale když jsme šli zpět k parkovišti všiml jsem si krásného potůčku nazvaného Swieradowka, viz fotka výše. Jo ten den vznikla jediná fotka, ze které jsem měl jako fotograf opravdu radost, fotka potoku Swieradowka...
Sice jsme byli ubytováni v Polsku, to nám ale nebránilo zajet zpět domů do Čech. V druhé půlce dovolené to vypadalo spíše na jaro, než zimu, teploty atakovaly deset stupňů, svítilo sluníčko. Proto jsme "sjeli" webkamery v Harrachově a měli jsme jasno. Ten den jsme vyrazili autem do Harrachova, abychom se prošli k Mumlavskému vodopádu. Procházka byla super, rodinka spokojená a já si na závěr procházky sešel s foťákem co nejblíže k vodopádu, abych si udělal co možná nejhezčí fotku. Vím, Mumlavský vodopád je klasika, kterou si v Harrachově fotí kde kdo. Přesto, rád se sem vracím a na jaře obvzláště. Koryto Mumlavy je totiž z jarního tání plné vody a vodopád tak vypadadá majestátněji, než v jakoukoliv jinou roční dobu.
Poslední fotka je pohled na zasněženou Lysou horu vyfocenou z Benecka. Tam jsme se vydali poslední den, když jsme se vraceli zpět domu. Z Benecka jsme se nejdříve vydali na rozhlednu Přední Žalý (rozhodně doporučuji pokud se budete pohybovat někde v okolí), ze které vzrostlé stromy bránily výhledům na Krkonoše. A kde jsem tuto momentku vyfotil? Ze sjezdovky pod hotelem Skalka, kam jsme si přišli dát jídlo před cestou domů.
Krkonoše z polské strany mají své kouzlo. Jsou jiné, než z té naší české strany. Především tím, že se velmi rychle zvedají z malé nadmořské výšky (okolo 400 m.n.m.) do nejvyšších pater. Takže z polské strany vypadají majestátněji než z české. Když si odmyslíte, kde jste, tak si tak trochu připadáte jako kdesi v Alpách, kde se kolem vás tyčí kopce o kilometr, dva vyšší. Určitě to stojí za vidění. Pokud tedy plánujete výlet do Krkonoš, zkuste polskou stranu a určitě nebudete zklamáni.